Bůh, fluktuace, otec a syn...
Následující
text vznikl jednoho pošmourného dopoledne, když jsem měl hodinu čas mezi školou
a odchodem do práce. Stalo se tak, když
jsem přemítal nad tím, jaká je příčina našeho vesmíru. Jak to bylo před velkým
třeskem a co je jeho příčinou. Tyhle otázky nejsou jednoduché kvůli tomu, že na
ně ještě neexistuje jasně prokázaná odpověď a tudíž se zde pohybujeme na pomezí
mezi filosofií, vědou a náboženstvím. Nejdříve si přečtěte následující
minipříběh.
Syn s otcem
se procházejí v parku. Najedou z jednoho z dubů lemujících alej
spadne žalud synovi přímo na hlavu. Otec se zasměje, synovi to však vůbec
vtipné nepřipadá a drbe si bouli na hlavě. Podívá se na otce a zeptá se ho: „
Proč mi ten žalud spadl na hlavu?“. Oba si sedají na blízkou lavičku, otec si
posadí syna na kolena a začíná vyprávět. Ten žalud ti spadl na hlavu proto, že
ho k zemi přitahovala gravitační síla naší planety. Syn se nedůvěřivě
podívá na otce a ptá se. A co je to ta gravitace. No, to je taková síla, která
působí na všechna tělesa na povrchu Země a díky které se všechny předměty ve
vesmíru pohybují jako kdyby byly součástí nějakého stroje. A jak to funguje,
ptá se zájmem syn. Otec si trochu nervózně poposedl. Víš, to není jednoduchá
otázka. Pohled na gravitaci se časem vyvíjel, hodně dávno v 18. století si
lidé mysleli, že všude kolem nás je hmota, které se říkalo éter, složená z malých
kuliček, které na všechna tělesa narážejí, pokud jsou dvě tělesa blízko sebe,
je tam takový stín, a to působí přitahování. Téhle hypotéze se říkalo LeSageova
hypotéza. Syn se zavrtí podívá se na
otce, to je nějaké divné, tati. Máš
pravdu, je to divné, také se to mnoha lidem nelíbilo. Časem vznikaly různé
další teorie, ale neuspěly. O mnoho let
později se narodil jeden moc chytrý pán. Jmenoval se Albert Einstein. Ten
přišel s teorií jmenovala se Obecná teorie relativity. V této teorii
sloučil gravitaci se setrvačným pohybem a ztotožnil je s geometrickými vlastnostmi
prostoru. Zákony, kterými se řídí gravitace převedl na zákony, kterými se řídí prostoročas. Na otázku po příčině gravitačního působení odpovídá obecná teorie relativity
zakřiveným prostoročasem, avšak nevysvětluje, proč tělesa ve svém okolí
zakřivují prostoročas1. Na tuto otázku by možná v budoucnu mohla dát
odpověď takzvaná teorie unitárního pole.
Často taky můžeš slyšet teorie všeho, nebo velká teorie a podobně. Dneska se třeba
tuto teorii snaží vědci odvodit pomocí takzvané teorie superstrun. Syn otce
zatahá za rukáv, ten se probere ze svého zamyšlení. Promiň synku, trochu jsem
se zamyslel… Tati to mě nebaví, vůbec tomu nerozumím. Vysvětli mi radši jak je
to s tím žaludem, co to vlastně je. Otec si trochu oddychl, protože pokud
by se ptal syn dále na gravitaci, neměl by co říci, protože to prostě nikdo zatím
jistě neví a není ani jasné, jestli tomu vůbec budeme někdy rozumět.
Co by tě
zajímalo na tom žaludu? Zajímalo by mě, co to vlastně je. No, to je jednoduché,
je to semeno dubu. A proč má dub semeno? To máš tak, dub patří mezi tzv.
semenné rostliny. Navíc je řazen mezi rostliny jednodomé. To znamená, že na
jednom stromě vyroste jak samičí pohlavní orgán, tak samčí, ty se spojí a
vznikne semeno, které je schopné vyklíčit v nový strom. To je zajímavé
tati, řekni mi, z čeho se takový strom skládá. Nevím, jestli tomu budeš rozumět synku, ale
řeknu ti to a pak doma nakreslím, souhlasíš. Ano tati. Takže dřevo stromu je
postavené z velkého množství chemických látek. Nejdůležitější jsou:
celulóza, lignin a hemicelulóza. A co je to ta celulóza? To je takový dlouhý
provázek složená ze z velkého počtu stejných malých molekul, kterým se
říká glukóza. A z těchto provázků je tati upleten celý strom? No, v podstatě
ano. Ale tati, mě by zajímalo z čeho jsou ty malé kuličky. To jsou molekuly.
Tak z čeho jsou ty molekuly složeny a jak to, že se tak složí? Ty molekuly
jsou složené ze tří druhů atomů. Uhlíku, kyslíku a vodíku. A jak to že jsou to
provázky. Otec se poškrábal ne čele. Pomalu se začíná potit, protože ví, že za
chvíli bude muset synovi přiznat, že neví co je dál. Podívej synku, to máš tak.
Ty molekuly se složí do provázků, protože je to pro ně nevýhodnější energetický
stav. To je jako když ty si lehneš, když už jsi unavený. Ležet dokážeš na
jednom místě celou noc, kdybys mě na jednom místě stát, asi bys to nevydržel.
To je pravda tati, ale z čeho jsou pak ty atomy ze kterých se to skládá a
jak drží pohromadě? No ty atomy jsou složeny z dalších částic,protonů,
neutronů a elektronů. A co když vezmu kladívko a rozbiju ten neutron, co z něj
vypadne. Otec se zasměje při myšlence na středověké alchymisty, kteří se o něco
podobného těmi kladívky pokoušeli. Když ho rozbiješ tak dostaneš takovou
hromádku kuliček, kterým se říká kvarky. Kvarky na chlebu mám rád usmívá se
syn. Já taky směje se otec, ale to na chlebu jsou škvarky, ne kvarky. Oba se
rozesmějí. Syn se rozběhne a s radostí sbírá žaludy. Otec je trochu rád,
že se syn dál nepídí jak je to s těmi kvarky a co je drží pohromadě,
protože to už je otázka trochu nejasná.
Tímto příběhem
jsem chtěl demonstrovat to, že pokud se budeme pořád ptát proč, proč, proč, tak
se po čase dostaneme buď do rozměrů vesmírných, nebo do rozměrů subatomárních.
Jakékoliv zákonitosti a vztahy v těchto oblastech jsou věcí především statistických
a pravděpodobnostních vztahů. V druhém, tom lepším, případě se dostaneme do oblasti axiomů.
Nedokazatelných tvrzení, které jsou základy abstraktních věd. Jak dokázat, že
takové dvě rovnoběžky se nikde v nekonečnu neprotnou. .. Stejně tak se
můžeme dostat k příčině našeho bytí, nebo vůbec k podstatě vzniku
vesmíru. Pokud se ptáme na příčinu vzniku vesmíru,nebo podstatu vzniku nás
samých, máme čtyři možnosti.
1.) vezeme nějakou vědeckou tezi a pokládáme jí za
pravdivou
2.) přiznáme že nevíme
3.) použijeme nějakou teistickou teorii původu vesmíru a
života
4.) připustíme možnost, že pídit se po smyslu nemá cenu,
protože vše je věcí náhody
Každá z těchto
teorií má nějakou slabinu. Pokud použijeme vědu, dojdeme někdy do okamžiku, kdy
ani dnešní skvělá věda neví a jen se domnívá (to je třeba příklad vzniku
vesmíru v důsledku fluktuace pole ve vakuu). Pokud použijeme teistický
výklad, tedy za pomoci nějaké nadpozemské bytosti, tak narazíme na problém, kdo
stvořil tuto bytost a proč. Pokud této bytosti udělíme výjimku, že se vymyká,
proč se pak nevymyká i něco jiného, nebo třeba všechno? Pokud připustíme
možnost že vše je věcí náhody a neurčitosti (nebo statistické
pravděpodobnosti)- ve mikročástic docela
normálka situace, můžeme být nařknuti z toho, že vše má přece nějakou
příčinu. Někdo může namítnout: já tu přece nejsem náhodou, má to jasnou
příčinu. Když pustím na zem jablko-spadne, to má přece taky příčinu… . Pokud
přiznáme, že nevíme, určitě budeme označeni za lhostejné, hloupé nebo ignorantní.
Co říci závěrem. Možná že se nikdy nedopátráme, která z teorií je správná. Možná žádná. Přesto ale většina u nás má nějaký názor. Je zajímavé diskutovat a probírat jednotlivé možnosti, právě proto, že pokud nejsme jednotní pro jeden názor otevírá se prostor pro diskusi. Právě nejistota a pochybování jsou hnacími motory veškerého pokroku, jak myšlenkového, tak i technického.
1.) http://astronuklfyzika.cz/strana3.htm
Komentáře
Přehled komentářů
mně se zdá, že pokud se na tak abstraktní věci jako je vznik vesmíru jde vědeckou cestou, nikdy nikam nedojdem, resp. dojdeme daleko, ale stejně je to v podstatě zbytečné. Podle mě alespoň částečně uspokojivou odpověď na tak abstraktní otázku je podobně abstraktní odpověď - čili filozofická odpověď. A tahle možnost v nabízených postupech chybí. Jinak zcela souhlasím, že když se jde po původu a podstatě jakéhokoliv problému, věci, tak se vždycky dojde k nepoznanému abstraktnímu konci, který se dá vysvětlit jedině filozofickým náhledem - dedukcí, kterou se pak můžem snažit potvrdit nebo vyvrátit a hledat konkrétní příklady její platnosti či pravdivosti...tak a teď už se těším, až večer uvidím Ligu mistrů, tam jsou problémy snad dostatečně konkrétní.
možnosti
(Martin Quisak, 22. 4. 2008 12:25)